Skip to content

Right of the minor to be granted asylum

  • by

Court/Judicial body: Supreme Administrative Court of the Czech Republic
Date: November 5, 2008 CRC
Provisions: Article 3: Best interests of the child Article 9: Separation from parents
Other international provisions: European Convention on Human Rights ( Article 8: Right to Family life)
Domestic provisions: Act No. 325/1991 Coll., on Asylum (Section 10a(e): Inadmissibility of appeals for asylum, Section 12: Preconditions for grant of asylum, Section 13: Asylum in the context of family relations, Section 14: Humanitarian asylum, Section 14b: Additional protection in the context of family relations, Section 78b: Continuance of stay) Constitution of the Czech Republic ( Article 10: Implementation of international treaties)

Case summary

Background: A child was born to Syrian parents in the Czech Republic, and one month later her mother filed a petition for asylum on her behalf claiming the right to stay in the country on account of her family relations. Several years earlier, the child’s mother and other family relatives had unsuccessfully filed for asylum. All requests were rejected, as was a subsequent complaint to the Regional Court.

Issue and resolution: The Supreme Administrative Court rejected the child’s asylum claim, noting that the family’s circumstances had not changed.

Court reasoning: It would only be possible for the child to be granted asylum in these circumstances if her mother were also granted asylum. Given that the mother’s asylum claim had already been rejected, reconsidering this decision would require the introduction of new evidence. As this was not provided, the mother has no further claim to asylum and her daughter’s petition therefore cannot go forward.
Excerpt citing CRC and other relevant human rights as in full-text Czech decision: V kasaèní stížnosti uplatnila stìžovatelka dùvody podle § 103 odst. 1 s. ø. s. s tím, že: „kasaèní stížnost podává z dùvodu nezákonnosti ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a vady øízení.“ Namítla pøitom, že jako osoba nezletilá spadá do personálního rozsahu Úmluvy o právech dítìte, která je závazná a která musí být každým státním orgánem pøi jakémkoli výkonu státní moci respektována. V tomto ohledu stìžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007, è. j. 9 Azs 23/2007 – 64, který uvádí: „…Platí-li totiž ústavní princip pøednostní aplikace mezinárodní úmluvy obecnì, pak platí zásadnì vždy a v každém okamžiku. Ze žádného ustanovení nelze restriktivnì dovodit, že by se tato aplikace mìla vázat k nìjakému konkrétnímu èasovému bodu a žádný orgán tudíž nemùže legitimnì od mezinárodního závazku, jehož si je nebo má být vìdom, odhlédnout a jeho aplikaci odložit, resp. odkázat ji na pozdìjší chvíli, pøíp. na jiný orgán.“ Stìžovatelka proto vytýká krajskému soudu, že nebyl nijak zohlednìn pøíkaz Úmluvy o právech dítìte stanovený èl. 3, podle nìhož nejlepší zájem dítìte musí být pøedním hlediskem pøi jakékoli èinnosti týkající se dìtí. Prosté zamítnutí azylové žádosti bez jakéhokoli náznaku snahy o identifikaci a dosažení nejlepšího zájmu stìžovatelky je postupem nesprávným, vadným a nezákonným v tom smyslu, že bylo porušeno její pøednostnì aplikovatelné právo. Soud musí pøednostnì vzít v úvahu mezinárodní právo a pak teprve právo národní, a to vždy je-li úèastníkem øízení dítì, muèená èi traumatizovaná osoba, osoba s rozvinutým soukromým a rodinným životem v Èeské republice atp. Dále stìžovatelka doplnila, že dùsledkem rozsudku krajského soudu je vystavení výjezdního pøíkazu, tj. stanovení jí povinnosti opustit Èeskou republiku. Celý zbytek rodiny však pobývá na území na základì platného víza a je to jen kasaèní stížnost, která tuto možnost dává také stìžovatelce. Krajský soud proto nemùže od mezinárodních závazkù odhlédnout a „vìøit“, že kasaèní stížnost bude podána a nìkolikamìsíèní dítì se nebude muset samo bez doprovodu rodièù vrátit do Sýrie. Takové rozhodnutí podle stìžovatelky zjevnì není v nejlepším zájmu dítìte. Závìrem stìžovatelka shrnula, že si plnì uvìdomuje obtížnost definice nejlepšího zájmu dítìte v této situaci, nicménì je povinností správních orgánù a soudù identifikaci a dodržení jejího nejlepšího zájmu provést, má-li být dodržena Ústava České republiky v článku 1 odst. 2. … Správní orgán ve vyjádøení ke kasaèní stížnosti popøel její oprávnìnost, nebot’ se domnívá, že jak jeho správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními pøedpisy. Pokud stìžovatelka namítá porušení èl. 3 Úmluvy o právech dítìte, podle správního orgánu: „…nezbývá než oponovat výluèností legalizace pobytu ve spojení s mezinárodní ochranou pro politické pronásledování podle zákona o azylu (zák. è. 325/1999 Sb.), kterou nelze zamìòovat za legalizaci pobytu podle zákona o pobytu cizincù (zák. è. 326/1999 Sb.), pøièemž oba tyto zákony svou úpravou aplikují nejlepší zájem dítìte a zejména dbají na ochranu jednoty rodiny cizincù na území Èeské republiky. Nemùže se proto stát, že by se nezletilá nìkolikamìsíèní stìžovatelka musela bez svých rodièù vrátit do zemì pùvodu, jak se toho v kasaèní stížnosti obává její matka.“ … Argumentuje přitom tím, že spadá do personálního rozsahu Úmluvy o právech dítěte, podle níž je nutno sledovat nejlepší zájem dítěte, jenž měl být v daném případě zohledněn, neboť důsledkem zamítavého rozsudku krajského soudu je nutnost vycestovat z území České republiky, ačkoli řízení ve věci její matky dosud nebylo ukončeno. To znamená, ž e b y d ošlo k nucenému oddělení nezletilé stěžovatelky od její matky, které v daném případě nenastalo jen díky tomu, že stěžovatelka podala kasační stížnost, což jí garantuje další pobyt na území Èeské republiky – na základì víza za úèelem strpìní pobytu (§ 78b zákona o azylu) – po dobu øízení o kasaèní stížnosti pøed Nejvyšším správním soudem. Předložená kasační stížnost tak Nejvyššímu správnímu soudu předestírá k rozhodnutí otázku přednostní aplikace Úmluvy o právech dítěte, na jejímž základě stěžovatelka volá po naplnění nejlepšího zájmu dítěte, jakož i zásady jednoty rodiny, a požaduje zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu, které s danou zásadou dle jejího názoru nekonvenuje a zjevně není v nejlepším zájmu dítěte, neboť v důsledku tohoto rozhodnutí hrozí, že se nezletilá bude muset sama bez doprovodu rodičů vrátit do Sýrie. … Nad rámec výše uvedeného je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud v žádném případě nezpochybňuje stěžovatelkou citovaná ustanovení Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 (čl. 3 a čl. 9), kterou je Česká republika vázána (čl. 10 Ústavy); citovaná úmluva byla publikována sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. a pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost dne 6. 2. 1991, přičemž po jejím zániku do ní sukcedovala Česká republika. Jakkoli je zájem dítěte dle čl. 3 citované Úmluvy předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli (čl. 9 Úmluvy), nelze tyto principy samy o sobě podřadit pod další, nad rámec zákonem o azylu stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany a správní soud nemá žádnou zákonnou možnost žalobou napadené rozhodnutí s odvoláním na výše uvedené principy zrušit. Po dobu, kdy nebude postaven na jisto osud matky nezletilé, bude proto na příslušných správních orgánech, aby respektovaly shora uvedené články Úmluvy, a případné nucené vycestování nezletilé ve shora uvedeném smyslu pečlivě zvažovaly. Nezletilé, bude-li to v jejím zájmu, je třeba správními orgány umožnit další pobyt v České republice. V tomto ohledu se přitom nabízí např. Využití ustanovení § 79 odst. 5 zákona o azylu, dle kterého Ministerstvo vnitra mùže výjimeènì povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zaøízení nezletilému rodinnému pøíslušníku, u nìhož bylo øízení o udìlení mezinárodní ochrany ukonèeno, pokud jeho zákonný zástupce je žadatelem o udìlení mezinárodní ochrany.

CRIN comments: CRIN believes this decision is inconsistent with the CRC. Under Article 22 of the Convention, children who are seeking refugee status have the right to receive appropriate protection and humanitarian assistance regardless of whether they are accompanied by their parents. As such, a child’s application for asylum should not be inadmissible on the grounds that a parent’s asylum claim was rejected. In addition, the birth of a child may be sufficient grounds for the Court to reconsider the mother’s asylum claim given that under Article 3 of the Convention, the best interests of the child must be a primary consideration in all proceedings that concern him or her. Citation: 9 Azs 14/2008-57 Link to Full Judgment: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0014_9Azs_0800057A_prevedeno.pdf This case summary is provided by the Child Rights International Network for educational and informational purposes only and should not be construed as legal advice.   Related  European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms Countries Czech Republic CRIN does not accredit or validate any of the organisations listed in our directory. The views and activities of the listed organisations do not necessarily reflect the views or activities of CRIN’s coordination team.